Brácha, já se nudím 7. díl

30. května 2008 v 20:36 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Brácha, já se nudím
Tom
"tak to moc díky" odsekl jsem Billovi
"Tome, halo, Tomíšku!" pošťuchovala mě pořád Amy
"sakra taky už přestaň. Nemám náladu!" vyjel jsem na ni. Chudák holka na mě koukala jak vyoraná myš a nevěděla co se děje, jak se má chovat. Nevěděla nic. Dobře ji tak. Už mě s Billem štvou. To si Bill říká brácha? Jen se přiblble směje místo toho, aby mi pomohl. Amy se ze mě zvedla a sedla si na klín k Billovi. Naklonila se ke němu na těsno a něco mu šeptala do ucha. On se jen usmíval a očkem se na mě vždy podíval.

Po příjezdů domů se Amy s Billem rozběhli jako malí. Nevím, na co se tak těší. Já jsem si šel pomalým krokem domů s rukama v kapsách a sklopenou hlavou.
"Tome Kaulitzi!" vyjela na mě hned máma ve dveřích. Úplně jsem se leknul. Jen jsem zvedl vyděšeně hlavu a koukal na ni jako puk. Na sucho jsem polkl.
"mami?"
"co si myslíš, že děláš? Utíkat z domu, když tě požádám o pomoc? Ti asi vyhážu všechny kytary co ti přišli na ulici a je mi jedno co s nimi bude."
"co? Počkej jak to myslíš?"
"jak asi! Dnes ti přišly ty objednané nové kytary a není to zrovna moc lehké. Jsem se s tím musela vláčet sama!" křičela na mě
"promiň. To jsem si neuvědomil. Opravdu se omlouvám. A kde jsou? Jsi je do pokoje odnesu sám"
"už je tam máš. Zavazeli mi tu. Zmiz mi z očí než se naštvu" řekla trochu s humorem a odešla. Jen jsem na místě zůstat stát jako socha a civět na ni jak odchází s otevřenou pusou.
Amy
Odpoledne mi začalo být špatně a do teď jsem ležela u sebe v posteli. Doufám, že to rychle přejde. Mám toho tolik naplánovaného s Kendrou, že nemoc by mi to jen překazila. Nechci být nemocná. Nebyla jsem marod snad několik let a teď mě přece jen tak něco nesklátí.
"zlato co ti je?" přišel za mnou do pokoje táta a ustaraně se posadil na kraj postele
"to je v pořádku. Se z toho vyspím a budu zase fit. Neboj" ujistila jsem ho, aby si o mě nedělal starosti. Vypadal dost vystrašeně.
"nemáš teplotu?" naklonil se ke mně a položil mi ruku na čelo
"tati to je v pořádku. Se z toho vyležím" dala jsem mu ji pryč a usmála jsem se. Moc dobře mi nebylo, ale nechtěla jsem mu přidělávat zbytečné starosti.
"nemyslím, že je to v pořádku" řekl vážněji
"proč?"
"Tomovi taky není dobře. Má horečku"
"a Bill?"
"ten je v pohodě. Co jste vyváděli, že vám je zle?"
"to kdybych věděla" kuňkla jsem a lehla jsem ji zpátky
"já ti přinesu čaj a ty pak budeš spát jasný?"
"jasný"
Hm. To je zvláštní, že Tomovi je taky špatně. Bill je v pohodě. Z toho dnešního jídla co jsme měli to nebude. Sice jsme to jedli jen my - Tom a já, ale to by nás bolelo třeba břicho ne? Od kdy z jídla bolí hlava, to nevím. Zvedla jsem se z postele a potichounku vykoukla ze dveří na chodbu, zda nejde táta s tím čajem. Nikde nikdo a tak jsem proběhla po celé chodbě až ke dveřím od Toma. Neklepala jsem nic, rychle jsem zaplula dovnitř a podívala se k posteli. Tom tam nebyl. No tak jsem blázen? Není mu náhodou špatně a neleží v posteli? Si ze mě taťka dělal jen prču nebo co?
"potřebuješ něco?" ozval se za mnou Tom. Lekla jsem se a nadskočila. Rychle jsem se k němu otočila a projela si ho od hlavy až k patě. Stál tam přede mnou jen s ručníkem kolem pasu a na hlavě. Ještě po jeho dokonale vypracovaném těle stékaly kapky vody. Nemohla jsem se od jeho těla odtrhnout. Se zájmem jsem ho sledovala a toužebně si olízla rty. To mi dělá schválně. Amy, kam jsi to proboha vlezla.
"Amy? Tak co potřebuješ? Neříkej, že jsi přišla jen na sourozenecký pokec"
"no, abych pravdu řekla…..přišla. Táta mi řekl, že ti není dobře a tak….."
"měl pravdu. Teda má. Není mi dobře, ale šel jsem se jen osprchovat." Nadzvedl obočí a změřil si mě pohledem. Není blbej, určitě mi tohle nežere. Vlastně, já kvůli tomu přišla, ale to jeho tělo. Všechno to zkomplikovala a nechce se mi pryč.
"aha…."
"tobě asi taky není dovře viď?" řekl zvláštním tónem. Jen jsem se mu podívala do očí a svraštila čelo
"protože tu stále stojíš místo toho, abys už šla. Není mi dobře. Rád bych se vyspal" dodal
"aha…..no, jo….dobře" vykoktala jsem se, šla k němu, dala mu rychlí polibek na pusu, rukou si projela po jeho břichu a zmizela jsem raději rychle z pokoje.
"Amy? Co tu děláš? Nemáš být náhodou v posteli?" zavolal na mě od schodů táta a v rukou držel ten slíbený čaj
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 .B.A. .B.A. | Web | 30. května 2008 v 20:43 | Reagovat

teeeda kruci... ten Tom je nějak divnej.. :D

2 Lenka Lenka | E-mail | 30. května 2008 v 21:03 | Reagovat

noo to je mazec! rychle pokračuj :D

3 Nikol Nikol | 30. května 2008 v 21:18 | Reagovat

teda jako ta představa Toma jenom s ručníkem kolep pasu mě zabije =* dááál

4 Daniela Daniela | 30. května 2008 v 22:24 | Reagovat

skvělý, pokračuj

5 Natulkaa Natulkaa | Web | 1. června 2008 v 15:14 | Reagovat

jéé nejvííc super povídka:) dáál:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama