Bibi prober se! To není realita! 35. díl

18. května 2008 v 14:42 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Bibi
Odešla jsem do svého pokoje během toho, co Tom s někým telefonoval. V pokoji byl nepořádek a tak jsem si řekla, že trochu uklidím. Zvedla jsem ze země Tomovu mikinu, která byla vedle pohovky a zahlédla jsem za stolkem obálku, která Tomovi přišla. Podívala jsem se ke dveřím, jestli Tom náhodou nejde a pak zase na tu obálku. Nevěděla jsem, zda ji mám zvednout a položit na stolek a nebo využít toho, že tu tak leží a Tom tu není a přečíst si to. Vím, neměla bych myslet na to, že se mu budu hrabat ve věcech, ale vždyť ono je to takové pokušení. Nemusí se to ani dozvědět, tu obálku vrátím zase zpátky na své místo. No tak Bibi, rozhodni se. Není už moc času. Znovu jsem se rozhlédla kolem a nakonec hrábla po té obálce. Posadila jsem se na zem a otevřela ji. Rychle jsem prolítla očima celý dopis a byla jsem v šoku. Stálo tam, že je Stela těhotná. To, to znamená, že je Tom otcem? Bože! Měl vůbec někdy v úmyslu mi to říct?

Koukala jsem na to celkem v šoku pár minut. Jak mile jsem zaslechla kroky, které se blíží po schodech nahoru, vrátila jsem oblku na své místo a rychle se posadila na pohovku. Když jsem se usadila, akorát do dveří vešel Tom s úsměvem od ucha k uchu.
"s kým jsi to mluvil?" zeptala jsem se ho
"s jedním kamarádem. Ale to nech být. Ta věc, kterou jsem s ním řešil je definitivně za mnou. Teď se chci naplno věnovat jen tobě" klekl si přede mne a položil si ruce na mé kolena
"a jaká to byla věc?"
"Bibi co je s tebou. Jsi nějaká nervózní"
"já nejsem nervózní!"
"vůbec. Nejsem slepý"
"necháme toho ano? Co jsi chtěl podniknout?"
"nevím, to jsem právě chtěl nechat na tobě"
"tak mě to je jedno. Naši doma stejně nejsou, prý se budou vracet až za týden. Takže to nechám na tobě" řekla jsem mu opravdu trochu divně, protože mě ten dopis a potvrzení těhotenství dosti vyvedlo z míry. Musela jsem se ale držet, aby na mě nic nepoznal.
"nemáš horečku?" řekl ustaraně, sáhl mi na čelo a zvláštně si mě projel od hlavy až k patě. Jen jsem na něj koukala, netušila jsem, proč bych měla mít horečku.
"úplně hoříš. Měla by jsi si lehnout"
"ne. Já si vezmu prášek a bude to dobré. Nechci ležet. Ležela jsem dlouho"
"jak myslíš, ti ho přinesu. Vydrž okamžik" zvedl se a odešel zpátky dolů. Jen jsem si povzdechla a podívala se zpátky na podlahu na dopis, který tam leží. Tolik mě to zevnitř užíralo. Tolik jsem si přála, aby to co tam stojí, nebyla pravda.
"Bibi jsi v pořádku?" ozval se po chvíli Tom. Rychle jsem zvedla pohled k němu. Stál mezi dveřmi celý ztuhlý se sklenicí a práškem od bolesti v rukou.
"ano, proč bych neměla být?"
"tak, nevím. Byla jsi nějak mimo"
"to je v pořádku. Nechceš mi něco říct Tome?"
"ne, nic. Bibi děsíš mě"
"já sebe taky" řekla jsem si sama pro sebe potichu, ale podle Tomova pohledu jsem pochopila, že mě slyšel taky. Nic na to neřekl. Jen si přede mne znovu klekl a podal mi vodu i s práškem. Zapila jsem to a koukala na něj. Vypadal tak šťastně. On je snad rád, že bude otcem? Zrovna dítěte Stely? Jak by nemohl být rád. Vždyť každý chlap je šťastný, když má být otcem. Teda skoro každý.
"Bobku opravdu se mi nelíbíš. Fakt ti nic není?" zeptal se znovu. Je milé, jak si o mě dělá starosti, ale není to potřeba. Jen musím všechno pořádně vstřebat.
  • Tom
Bibi se mi nějak nezdá. Chová se divně. Má horečku. Jen doufám, že na ni leze jen nějaká nemoc. Kdyby začala blouznit a vyvádět jako smyslu zbavená, bylo by to horší. Zatracený dům. Neměl jsem vůbec připustit to, abychom se sem znovu vrátili. Tady to mám. Měl jsem si stát za svým.
"Bibi i tak si lehni. Nemusíš spát, jen lež. Aspoň hodinu. Já si zaběhnu něco zařídit a vrátím se. Do té doby by ten prášek měl zabrat a pak něco podnikneme, ano?" řekl jsem ji. Jen mi to tedy odkývala a šla si lehnout do postele. Lehce jsem se pousmál, vzal si mikinu, klíčky od auta a rozhlížel se kolem sebe, kde je ten dopis. Dával jsem ho přece tady na stolek vedle pohovky a není tady. Nervózně jsem se otáčel na všechny strany, dokud jsem ho nezahlédl za stolkem na podlaze. Nenápadně jsem ho zvedl, strčil znovu do kapsy u mikiny a byl na odchodu.
"tak já jdu. Odpočiň si" řekl jsem Bibi mezi dveřmi
"dobře, počkám tady" odpověděla a zalehla.
Nasedl jsem před vilou do auta a vyrazil ke Stele do bytu. Potřebuji si s ní vyřídit jednu věc, která nejde odložit.
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 .B.A. .B.A. | Web | 18. května 2008 v 14:47 | Reagovat

Yaeh! Konečně... to je mazec... jen ať Bibi neudělá nějakou kocovinu.. zas bo tě asi zabiju... :D

2 Nikol Nikol | 18. května 2008 v 18:39 | Reagovat

jo pořádně do ní Tome =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama