Bibi prober se! To není realita! 30. díl

13. května 2008 v 18:46 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Tom
"Bibi nechceš si to přece jen ještě rozmyslet? Můžeme si koupit byt a bydlet v Mnichově, blízko vašeho domu, ale hlavně ne v něm, prosím! Nebo- nebo můžeme bydlet u mě!"
"Tome už jsem řekla. Chci se vrátit domů. Budeš tam semnou, ne?"
"rozhodně tě tam samotnou nenechám."
"nebuď naštvaný"
"a to mám skákat radostí až do stropu? Když jsme se zbavily jednoho problému, byl tu druhý, když tu teď žijeme dá se říct bezproblémově, ty chceš další problémy. Nechápu tě. Vždyť jsi chtěla začít nový život, tak proč se vracet?"

"ty jsi to nepochopil? Je to můj domov! Navíc, není mi 18!"
"na to se nevymlouvej, osmnáct ti bude za pár dní" odsekl jsem ji, protože mě už štvalo jak si stojí za svým a vůbec mě neposlouchá
"ty si prostě nedáš říct, že?" hodila vidličku na stůl, zvedla se a naštvaně odešla nahoru. To jsem tomu teda zase nasadil korunku. S kým by mi bylo lépe? S Bibi nebo se Stelou? Ani nevím, v tomhle okamžiku mě štvou obě stejně. Bibi ten návrat snad nemůže myslet vážně. To se teda ze všeho rychle vzpamatovala. Před měsícem chtěla skákat z okna a teď říká, že je ok.
"Bibi můžu dovnitř?" stál jsem před dveřmi mého, našeho, pokoje a čekal, jestli mi odpoví. Nic se neozývalo a tak jsem otevřel a vešel dovnitř. Bibi stála u postele a házela si do kufru oblečení.
"co děláš?" zeptal jsem se ji, i když jsem moc dobře tušil co má v plánu
"jedu domů. Když nechceš jet semnou, pojedu sama. Nějaký problém lásko?" otočila se ke mně naštvaně. Zaraženě jsem si ji změřil pohledem a jen zakroutil hlavou.
"si myslím, že není" odsekla a zase začala balit
"sama nepojedeš"
"a kdo mi v tom zabrání? Buď pojedeme oba, nebo jedu sama. Ale tady nebudu"
"co ti na tomhle domě vadí? To řekni! Co ti vadí být tu sama semnou, bydlet semnou?"
"já nevím Tome! Prostě chci domů, je to snad nějaký hřích?" zavřela naštvaně ještě poloprázdný kufr, otočila se ke mně a zoufale mě sledovala. Pomalu jsem šel k ní a opatrně se ji dotknul. Nic neudělala, ani sebou necukla. Stála v klidu. Chytl jsem ji za ramena a sjel až dolů k prstům. Naše prsty se propletly a Bibi se dívala do země.
"pojedu s tebou" řekl jsem ji tiše. Hned ke mně zvedla svůj utrápený pohled
"myslíš to vážně?"
"ano. Pojedeme zítra, ano?"
"dobře. Tak já si aspoň zabalím všechny věci, abych se nemusela pak honit" řekla a její hlas se třásl. Lehce jsem se pousmál, políbil ji na tvář, pustil ji a šel dolů.
  • Bibi
Když Tom odešel, lehce jsem se pro sebe usmála. Tušila jsem, že mě Tom nenechá odjet samotnou a ani mě tu nebude držet proti mé vůli. Jen jsem ho potřebovala dostat tam, kam jsem chtěla. Musí mě pochopit, že chci domů. Kdyby on byl pomalu měsíc pryč a máma by se mu neozvala, tak by ji chtěl vidět. Vždyť on si se svoji matkou volá 2x do týdny. Tak mě nemůže zakázat návrat domů. Pořád jsem ještě "dítě".
Dobalila jsem si věci a stěží zapla kufr. Byl tak narvaný, že když se na něj člověk podíval, řekl by, že je tam narvaný snad celý obchod.
Z okna jsem zahlédla jak od domu odchází pošťák. Šla jsem tedy dolů se podívat do schránky. Byly tam noviny, letáky a dopis adresovaný Tomovy. Cestou zpátky do domu jsem si ho prohlížela. V kuchyni jsem položila poštu na stůl a šla s tou obálkou za Tomem na zahradu. Seděl na houpačce a koukal do země.
"Tommy, přišel ti dopis" řekla jsem mu, když jsem k němu přišla. Tom jen ukázal, abych se mu posadila na klín. Sedla jsem si, on mě chytl kolem pasu a vzal si ten dopis. Držel ho v ruce a díval se na napsanou adresu.
"otevřeš to?"
"ne. Nechci vědět co v tom je, raději ne. Bude to tak lepší" řekl záhadně a pořád sledoval tu obálku. Nevěděla jsem, co tím myslí. Vždyť neví od koho to je, nebo to snad ví?
"Tome, nechceš mi něco říct?"
"nemám co. Zapomeneme na tenhle dopis, ju?" políbil mě a zazubil se
"no dobře, ale opravdu nechceš vědět, co v něm je?" zeptala jsem se ho znovu, ale jen zakroutil hlavou.
"no jak myslíš. Nemáš chuť na kafe?"
"docela jo"
"tak já ho půjdu udělat, ju?" políbila jsem ho pro změnu já a odešla jsem zpátky do domu.
  • Tom
Když jsem viděl adresu napsanou na dopise, poznal jsem v tom Stelino písmo. Ona mi snad nedá nikdy pokoj? Co může chtít? Před Bibi jsem to nechtěl otvírat. Možná tam stojí něco, co ona nemusí vědět. Když zašla do domu, vytáhl jsem z kapsy ten dopis a chvilku se na něj díval a pak ho rozdělal. Vytáhl jsem z něj papír a začetl se. Nemohl jsem uvěřit svým očím tomu, co tam stálo. Tohle je snad opravdu jen zlý sen, noční můra, z které se snad nikdy neproberu.
Pokračování příště…..
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 zuzana zuzana | 13. května 2008 v 18:51 | Reagovat

dúfam, že nie je tehotná....:-(

2 Suziie Suziie | 13. května 2008 v 19:13 | Reagovat

čo tam bylo??:-D povíídej.. rychle..:-D

3 Nikol Nikol | 13. května 2008 v 19:13 | Reagovat

No taky doufám =/ ale jinak super dááál =)

4 .B.A. .B.A. | Web | 13. května 2008 v 20:12 | Reagovat

JÁ TĚ ZABIJU!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama