Bibi prober se! To není realita! 26. díl

9. května 2008 v 18:24 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Bibi
"proboha, to mi ani nepřipomínej. To bylo hotové fiasko!" začala jsem se smát, když Tom vzpomínal, jak jsme se poprvé potkali
"ale ne, víš jak jsem se mohl potrhat smíchy?"
"ty seš ale. Tak já se tam natáhla a ty ses mi tak hnusně smál jo? Raději odemkni dveře, chce se mi docela dost na záchod" popohnala jsem Toma, protože už nějakou dobu jsme stáli na chodbě před našim pokojem, s hromadou tašek v ruce i kolem na zemi a smáli se.

Flashback
"Bibi? Už jsi hotová?" zeptala se mě přes dveře máma
"ještě ne, jen…..sakra….musím se nacpat do těch šatů!" křikla jsem na mámu zpátky. Jen mi to odsouhlasila a pak jsem slyšela jak odchází.
Dnes večer se u nás koná párty. Táta je majitel jedné nahrávací společnosti. Bude tu mnoho známých tváří. Já přitom musím být narvaná ve večerních šatech, které mi - jaksi nesedí. Vždyť před týdnem jsem si je zkoušela a byli mi. Že já se vůbec tolik přejídala. Jedla jsem jak neuvázaná a tady to je. Blbý centimetr a je problém to dopnout. Musím se zatahovat, že až pomalu nemohu dýchat.
"to nejde, vzdávám to"
Svlékla jsem si tedy šaty. Nic jiného mi totiž nezbylo. Jen ve spodním prádle jsem běhala po pokoji a hledala svůj korzet. Zrovna, když ho nejvíce potřebuji, nemůžu ho najít. Tohle je snad zlý sen. Za chvíli mám být dole, abych přivítala hosty, kteří začnou chodit a co dělám? Běhám tu jako trdlo a hledám blbý korzet. Po pár minutách jsem ho našla úplně naspod skříně.
"Karlo!!" vykoukla jsem ze dveří a zavolala na naši služebnou. Ta rychle přiběhla. Požádala jsem ji, aby mi ho zavázala. Myslela jsem, že vypustím duši, jak to stahovala.
"hotovo slečno" a zase odešla. Začala jsem zhluboka dýchat. Zamotala se mi totiž trochu hlava. Brzy to přešlo a znovu jsem zkusila večerní šaty. Konečně jsem je zapnula bez jakéhokoliv problému. Jak říkám, blbý centimetr a co dokáže! Oblečená jsem si stoupla před zrcadlo s prohlížela se. Naštěstí nebylo vůbec poznat, co mi pomohlo k zapnutí těch luxusních šatů.
"Konečně Bibi. Už jsem myslela, že pro tebe půjdu znovu!" řekla mi máma káravě, když jsem přišla dolů do haly.
"měla jsem menší problém s oblékáním. Ale vyřešila jsem to. Snažila jsem se co nejrychleji."
"v pořádku. Hlavně, že jsi to stihla"
Po chvilce začali přicházet první hosté. Vždy jsem se musela mile usmívat. Pořád říkat to stejné "Bavte se hezky". Ta věta mi začala lézt po hodině neustálého opakování krkem. Přestala jsem i vnímat kdo přichází. Jen jsem otráveně řekla, co jsem měla a nevšímala si ničeho. Jen odpočítávala sekundy, kdy tohle vše skončí a já se budu moct jít bavit s nějakou mladou stár.
"Birgit!" oslovil mámu nějaký chlápek. Rychle jsem si ho změřila pohledem a snažila se vzpomenout, kdo to je. No jasně! David Jost! Pokud je tu on, někde poblíž by měli být i jeho hoši - Bill, Tom, Gustav a Georg. Ještě nikdy jsem se s nimi nepotkala.
"Davide! Jsem ráda, že tě vidím. Konečně někdo z našich přátel!" zakecala se s ním máme a vypadala spokojeně. Já se koukala za Davida, jestli tam náhodou nebudou, ale nic. Nikdo nikde.
"ehm, promiňte, že ruším. Ale….kluci z Tokio Hotel nepřijdou?" zeptala jsem se Davida. Ten se na mě zvláštně podíval a pak se usmál.
"Přijdou. Ale později. Určitě je tu dnes večer potkáš"
"Bibi můžeš už jít" řekla mi máma snad tu nejlepší zprávu za poslední hodinu a čtvrt.
Chodila jsem domem, který byl už plný lidí a bavili se. Vždy, když kolem prošel číšník, sebrala jsem mu z tácu sklenku a cestou vypila. Takhle to šlo dál. Vypila jsem, hrábla po nové. Pořád dokola. Nikoho mladého, nebo aspoň do 20 let jsem tu neviděla. Neměla jsem se s kým bavit. S těma starýma úchylama ani náhodou. Když není táta nebo máma nablízku, dělají mi nevkusné nabídky, které chtějí uskutečnit ihned v naší prádelně.
Po hodině neustálého popíjení, míchání jsem byla trošku mimo. Motaly se mi nohy, ale pořád jsem chodila. Bavilo mě to. Sledovat lidi a měřit si je pohledem a v duchu je pomlouvat, jak zase vypadají. Jak se rok od roku horší a horší. Šla jsem zrovna z terasy a chtěla jít zpět do domu, jenže tam byli dva blbé schody. Jak se mi nohy motaly, zakopla jsem a před všemi hosty jsem se tam rozplácla na zemi. Chtěla jsem se něčeho chytit a moje ruka nahmatala něčí ruku a táhla ji společně semnou k zemi. Oba jsme se svalili na zem a vše kolem nás utichlo. Hudba přestala hrát, lidí, kteří se doteď bavily přestali mluvit a své pohledy upřely na mě a na toho kluka vedle mě. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem jen velkou černou hřívu. Vypadalo to divně, jako lev nebo dikobraz. Pak se ke mně otočil a já poznala, koho jsem sebou stáhla k zemi. Billa Kaulitze. Jak ráda bych se nejraději propadla do země. Takovej trapas. První setkání jsem si takhle nepředstavovala.
"zlatíčko! Nestalo se ti nic?" přiběhla za mnou máma a v tom jsem uslyšela i šílený smích. Když jsem se dívala kolem sebe, nikdo se nesmál. U bazénu jsem ale zahlédla Tom - Billova bratra jak se může potrhat smíchy. Všichni ostatní hosté na něj koukali jak na vola.
"ne v pořádku" ujistila jsem ji. Mezitím se Bill zvednul a podal mi ruku
"díky" příjmula jsem ji a poděkovala, když jsem se postavila na nohy
"já jsem Bill Kaulitz" představil se a mile se na mě usmál
"Bibi Sackl"
Flashback - konec
"ale Bibi musíš uznat, že na tebe a Billa na jedné hromadě byl úchvatný pohled."
"nedělej si ze mě srandu! Bylo mi 15 a neuměla jsem pít, takže jsem to přehnala a….."
"nezvládla dva schody" Tom se smál dál jako pošuk
"ty seš blbej" řekla jsem zoufale, položila tašky s oblečením na postel a zavřela se v koupelně.
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 .B.A. .B.A. | Web | 9. května 2008 v 19:02 | Reagovat

oh, to je superné... :D

2 Lenka Lenka | E-mail | 9. května 2008 v 19:34 | Reagovat

jee pěkný!!!

3 Nikol Nikol | 9. května 2008 v 20:35 | Reagovat

dááááááááál

4 Vendulilik Vendulilik | Web | 9. května 2008 v 20:55 | Reagovat

mš to tu hzuu :)))

Nespřátelíš?:))

5 Vendulilik Vendulilik | Web | 9. května 2008 v 20:57 | Reagovat

mš to tu fkt božíí!!

áá :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama