Bibi prober se! To není realita! 21. díl

4. května 2008 v 15:40 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Tom
Líbal jsem ji v pod bříšku. Najednou mě ale chytla za hlavu a zvedla ji nahoru. Dost mě to zarazilo. To, co jsem dělal se ji líbilo a pak najednou takové chování. Přisunul jsem se teda k ní a chytnul ji za ruku.
"Bibi v pořádku?"
"Tome mám strach" začala se třást jako tehdy u ní doma, to ráno co jsem s ní byl u ní. Začínal jsem mít strach. Rychle se začala potit.
"Bibi!" mával jsem ji před obličejem rukou, protože byla najednou mimo. Nevnímala mě. Vůbec nevěděla, že jsem vedle ní. Jen pořád zírala do okna a klepala se jako osika. Odtrhla ode mě svoji ruku a začala se posunovat stále výš na postel. Ustaraně jsem ji sledoval. Nevěděl jsem, co dělat. Když už narazila na pelest postele, pomalu si stoupla a pořádně se namáčkla na zeď. Po tváři ji začali stékat slzy. V jejich očích jsem viděl strach.

  • Bibi
Stála jsem na posteli namáčknutá na zdi, z očí mi stékaly slzy a třásla jsem se. Znovu se ke mně přibližovala ta nestvůra jako minule, když jsem málem vyskočila z okna. Ty jeho oči, ty Billovi oči. Jeho pohled byl takový, takový plný nenávisti a záště. Ale zároveň byl tak prázdný. Bála jsem se ho. Bála jsem se toho co mi udělá. Pořád dokola opakuje, že za to zaplatím. Už ten jeho hlas nemůžu vydržet.
"co po mě chceš!" zakřičela jsem zoufale a začala si zacpávat oči, protože jeho pronikavý hlas byl nesnesitelný
"zaplatíš za to, že jsi mě podvedla s Tomem. Za to zaplatíš. Zemřeš!" opakoval pořád dokola a já propukla v hysterický pláč.
Chtěla jsem od tama pryč, ale jako kdybych znovu byla k té posteli přikovaná a nemohla se hnout.
  • Tom
Když Bibi začala křičet, rychle jsem se zvedl a snažil jsem se ji nějak přivést zpátky. Nepomáhalo to, třásl jsem s ní jak nejvíc jsem mohl, ale pořád byla mimo. Pak mi tam propukla v hysterický pláč. Vypadalo to, že se zhroutí, ale pořád stála na nohou, nemohla se ani hnout. Byl jsem bezradný. Nevěděl jsem už co dělat, jak ji pomoct. Co jsme zase provedli špatně?
"Bibi!" křičel jsem. Ani to nepomáhalo. Byl jsem v koncích. Pořád se dívala před sebe, jako kdyby před ní někdo byl. Najednou se ale zhroutila na postel. Hned jsem si klekl k ní a snažil se ji probudit. Mluvil jsem na ni, hladil po tváři, občas lehce propleskal, ale nic. Pořád byla mimo. Jen doufám, že to co se mezi námi právě stalo s tímhle nemá nic společného.
  • Bibi
Pořád se to ke mně přibližovalo blíž a blíž. Až byl "Bill" u mě úplně na těsno. Sklonil ke mně hlavu a políbil mě lehce na rty. Pak se mi podlomily kolena. Bylo to pro mě osvobození. Ale propadla jsem do dalšího pekla. Spadla jsem na postel a omdlela. Jenže ani potom mi "Bill" nedal pokoj. Pořád mi říkal, že za to zaplatím. Už jsem ho nechtěla poslouchat. Teď jsem ale nemohla nic dělat. Bezvládně jsem ležela na posteli.
"Bibi………….Bibi..prosím!" zaslechla jsem tlumený Tomův hlas. Tolik mě to uklidnilo. Už jsem se chtěla jen probudit a mít tohle peklo za sebou. Postupně se ten hlas zesiloval.
"no konečně, vylekala jsi mě" rozzářil se Tom štěstím, když jsem otevřela oči. Hned mě pořádně obejmul a políbil mě. Jeho polibek nebyl tak chladný a prázdný jako ten Billův.
"Tome" vzlykla jsem a znovu jsem se rozbrečela. Nevím jestli zoufalstvím nebo štěstím. Každopádně jsem byla ráda, že je všechno zase pryč a jsem v bezpečí. V Tomově náručí. Už nikdy nechci Billa znovu vidět. Nikdy více! Nahání mi hrůzu. Mám z něj strach!
"už ho nechci vidět Tome. Pomoz mi, já nechci"
"pšššš…….. uklidni se zlato. To bude dobré." Houpal mě ve svém klíně a utěšoval mě jak to umí.
"nechci ho vidět, nechci" opakovala jsem pořád tiše dokola. Najednou jsem o Billa už ztratila zájem. Po tom všem. Strašně mi ubližuje. Já nechci aby mi ubližoval. Chci se po tom roce opět cítit milována a v bezpečí. Chci mít nějaké místo, kam se mohu vrátit, když budu mít malér. Chci aby tam na mě někdo čekal a pomohl mi. Celou dobu jsem se kvůli Billovi v tom topila sama. Tom nebyl schopen mi pomoci. Nemohl ani. Ale chci to změnit.
  • Tom
Strašně mě vyděsilo to její chování. Teď vypadala hůř snad někdy jindy. Už jsem myslel, že mi nezbude nic jiného než zavolat nějakého doktora, aby si ji odvezli. V ten moment jsem si s ní nevěděl rady. Jsem rád, že to skončilo. Jen pořád nechápu, koho nechce vidět. Že by ten přelud Billa? Co ji tak straší? Kdyby mi o tom řekla více. Kdyby se nebála o tom mluvit. Možná bych ji mohl pomoct. Já ji taky chci pomoct. Strašně mi na ni záleží a nechci ji zavřít do blázince. Celou dobu bych si to musel vyčítat.
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 zuzana zuzana | 4. května 2008 v 16:05 | Reagovat

nech už ten Billov prelud konečne zmizne... chúďa Bibi, ako sa trápi :-(

2 Nikol Nikol | 4. května 2008 v 17:19 | Reagovat

úúžasný!dáál rychle

3 Lenka Lenka | E-mail | 4. května 2008 v 19:43 | Reagovat

jj dál je to úžasný! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama