Bibi prober se! To není realita! 19. díl

2. května 2008 v 13:20 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Gustav
Ráno jsem byl ještě v nemocnici s Tomem. Seděl jsem tam s ním u Bibi a povídali jsme si. Bibi spala jak zabitá. Myslel jsem, že tam počkám s ním a pojedeme všichni zároveň sem, ale omyl. Tom mě pak pověřil trochu lehkým i nelehkým úkolem. Měl jsem se vrátit domů a přivést před nemocnici Tomova auto. To bylo to lehké, ale pak jsem se měl vrátit zpátky. To byl problém. Nechtěl jsem taxíkem. Nemám rád taxíky. Vadí mi. Ale co mi zbývalo, že? Všechno tohle mi trvalo celé dopoledne. Cestou jsem aspoň něco nakoupil a rozhodl se udělat oběd. Tom bude vyhládlí a byl by schopen vyvrakovat celou ledničku. Na nás by nic nezbylo.
"no kde se touláte tak dlouho?" přivítal jsem ty dva trochu káravě ve dveřích
"byla zácpa" řekl Tom a dral se dovnitř, protože z kuchyně byla cítit kouzelná vůně oběda, který Tom miluje.

"nikam se necpi hošane. To není jen pro tebe!" zadržel jsem ho a Bibi se začala hned spát. Ani se ji nedivím, pohled na slintajícího Toma. Kdo by se nesmál.
"no ták! Gustave! Víš jaký mám hlad? Jsem od včerejška nejedl!"
"měl jsi jít domů nebo dolů do kantýny se najíst. Tvůj problém. Nejdřív dáma, potom ty" odsunul jsem jej stranou, aby mohla Bibi projít. Ta jen proběhla s úsměvem do kuchyně.
"díky Gustave, máš to u mě!" zavolala za mnou
"no, fakt díky. Ty seš teda dobrej. Teď všechno sní a na mě nic nezbude" postěžoval si Tom
"ty děláš jako kdybys to potřeboval" rejpnul jsem si
"to chceš říct, že jsem snad tlustej nebo co?" řekl podrážděně
"to jsem neřekl. Nejsi tlustej, ale jednou snad můžeš něco nechat jí, ne? Vždyť ty sníš vše na co přijdeš" mávl jsem nad tím rukou a s úsměvem jsem odešel za Bibi do kuchyně
"Gustave! Já jsem ještě neskončil! Vrať se!" volal za mnou. Pořád stál u dveří jak solný sloup a hulákal na mě. Jen jsem mu zamával a ani se neohlížel.
  • Bibi
"Je to opravdu vynikající." Řekla mi hned Bibi s plnou pusou, když jsem přišel do kuchyně.
"děkuji. Snažil jsem se."
"už to vypadalo, že to Tom všechno sní sám"
"nediv se mu. Těstoviny se smetanovou omáčkou. To on přímo miluje."
"to ho neomlouvá. Měl by mysle i na mě"
"však na tebe myslím. Proto jsem zůstat ještě na chodbě" řekl Tom, když přišel do kuchyně. Postavil se mezi dveře a opřel se o zeď. Jen jsem na něj vyplázla jazyk a dál pokračovala v jídle.
"tobě asi dělá radost mě takhle provokovat viď?" zeptal se mě a nespouštěl oči z mého talíře
"ne, proč?"
"že si to schválně tak vychutnáváš, každé sousto. Rád bych se taky najedl."
"nikdo ti nebrání" ukázala jsem rukou na vedlejší židli. Chvíli váhal, jestli se má posadit a najíst se také. Gustav ho jen sledoval a potlačoval smích.
"moc se tu nekřeň." Napomenul ho, když už to trochu nezvládal
"hele vy dva. Já bych se ráda v klidu naobědvala. Mohli by jste si to nechat na potom?"
Oba byli už potichu a Tom se najedl. Po jídle jsem odnesla talíř na linku. Ani jsem ho nedávala do myčky. Jednou snad nemusím dělat domácí puťku. Navíc - mám zlomenou ruku a měla bych se šetřit. Takhle to doktor přímo nemyslel, ale teď pravidla určuji já. Takže, já budu mít veget a kluci? Kluci budou makat.
Odešla jsem do svého pokoje a lehla si na postel. Byla jsem unavená. Brzo jsem usnula.
  • Tom
Gustav mě dneska naštval. Zadržel mě, abych se nemohl najíst! To je drzost tohle. Kvůli tomuhle jsem měl jen trošku. Bibi těstoviny se smetanovou omáčkou taky miluje a tak si nabrala plný talíř. Na mě zbylo jak pro malé dítě. Přímo dětská porce.
"hele Gustave, mohl by jsi pro mě něco udělat? Za to dnešní odpoledne" zeptal jsem se ho, když jsme navečer seděli u televize a dívali se na film.
"pokud to bude v mích silách"
"určitě bude"
"tak ven s tím" pobídl mě
"potřeboval bych, abys dnes večer zmizel. Vrať se ráno. Mám své plány"
"snad nechceš s Bibi…." Ani to nedořekl. Když viděl můj pohled, došlo mu to aniž bych mu odpovídal
"prosím…..dlužíš mi to"
"Ty seš, tobě to včera nestačilo?"
"ne, protože jsem měl prostě absťák. Jen tu chci dokončit, co jsme před 2 dny začali."
"dobře" souhlasil. V jeho hlase byl ale poznat odpor k mé žádosti. Je jasné, že se mu to nelíbí.
"díky brácho" poplácal jsem ho po rameni a odešel jsem k sobě
"já nejsem tvůj brácha" křikl za mnou. Jen jsem se nad tím pousmál. Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy Gustav opustí pro dnešní večer tenhle dům a já budu moct začít s plánem. Bibi bude celkem koukat.
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 Monishka Monishka | Web | 2. května 2008 v 14:08 | Reagovat

uááá skvělý, rychle další plííííííííííííííííííííííííííís

2 Lenka Lenka | E-mail | 2. května 2008 v 14:57 | Reagovat

wow pěkně se Tom rozjíždí! ;) prasák jeden :D

3 zuzana zuzana | 2. května 2008 v 16:00 | Reagovat

S akým plánom preboha? :-) Rýchlo ďalej ....!

4 .B.A. .B.A. | Web | 2. května 2008 v 16:16 | Reagovat

Twe Moni dávej na tu holku sakra bacha.. :D

5 Nikol Nikol | 2. května 2008 v 17:46 | Reagovat

dááál

6 eminem eminem | Web | 2. května 2008 v 20:48 | Reagovat

zvyš si návštěvnost přez tuhle stránku je ještě lepší než w3surf za den máš 1606 lidí!!!!!!!!!!!!!   tak se přihlaš!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

7 Miki Miki | Web | 3. května 2008 v 10:52 | Reagovat

Nechtěla bys spřátelit??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama