Bibi prober se! To není realita! 18. díl

1. května 2008 v 16:53 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
Nevím, dneska mi to přijde takové........no prostě divné.
________________________________________________
  • Tom
"ehm, Gustave. Vůbec jsem se nestihnul zeptat. Proč nepřijel i Georg?"
"Georg? No…je mimo Německo. Říkal, že nemůže. Prý se moc omlouvá"
"aha" dál jsem se ho na nic neptal. Jen jsem čekal, dokud Bibi neodvezou na pokoj.
"pan Tom Kaulitz?" přišla k nám mladá a hezká sestřička
"ano?" zvednul jsem se

"pojďte za mnou" kývl jsem a následoval ji. Přivedla mě na pokoj, kde ležela Bibi. Jen se na mě ta sestřička usmála a nechala mě tam s ní samotného. Posadil jsem se na židli u postele a sledoval Bibi. Vyčítal jsem si, že jsem jen vůbec odcházel. Bůh ví, co by se ji třeba stalo, kdybych nepřišel domů ještě večer. Přece jen není venku teplo, pořád je večer zima.
"Tome?" pootočila lehce hlavu, otevřela oči a řekla tiše
"Jsem tady"
"co se stalo?"
"spadla jsi z houpačky. Našel jsem tě ležet na zemi"
"Bill" řekla a přivřela oči
"co je s Billem?" už jsem ji neříkal, že je to hloupost. Já ho viděl taky. Sice jsem byl opilý, ale asi vím, jak se Bibi musí cítit, když ho občas zahlédne.
"to kvůli němu se to stalo"
"nechápu to zlato" řekl jsem nechápavě, protože mi to opravdu nešlo do hlavy. Nepochopil jsem, co s tím má Bill co společného. Chytl jsem ji za ruku a pevně držel.
"Ten sen….souvisí to s tím, co se mezi námi stalo. Řekl, že za to zaplatím. Houpala jsem se zrovna a pak jsem z ničeho nic vypadla. Lekla jsem se."
"to bude v pořádku. Postarám se o tebe, aby se ti už nic nestalo, ano?"
"proč jen vidí nás dva, proč jen nevidí, co mi udělal ten hajzl?" řekla smutně a otočila hlavu na druhou stranu.
"nemysli na to. O toho hajzla jsem se už postaral. Zaplatí za to, co ti provedl" řekl jsem plný záště. Bibi se na mě jen překvapeně podívala.
"jak postaral? Tome?"
"mám pár známých. Ti mu vysvětlí, že to přepískl a měl tě nechat být. Nikdo ti nebude ubližovat, jasný!"
"takového tě neznám Tome" dívala se na mě tak zvláštně, ale nevyznal jsem se v ní.
"ale i tak tě mám ráda" naklonila se ke mně a políbila mě letmo na rty. Mlčky jsem se na ni díval a čekal co se bude dít dál. Jen si znovu lehla na postel a zavřela oči.
  • Bibi
To co mi Tom právě řekl, mě docela až zarazilo? Nečekala jsem, že by se takhle mohl chovat. Možná kvůli tomu s někým ještě v autě mluvil, když mě vezl domů. Jen doufám, že toho kluka nezabili. Zasloužil by si to, zasloužil by si pomalou a bolestivou smrt za to, co mi udělala, ale ani já, ani Tom nejsme vrazi. Ať zhnije v base raději.
Ležela jsem v klidu se zavřenýma očima a jen jsem cítila, jak mě Tom hladí na ruce. Je to příjemné. Jsem ráda, že tu semnou je. Doufám, že brzy půjdu domů. Jen se musím trochu prospat a pak to uteče jako voda. Nemají důvod mě tu nechávat dlouho, počítám s tím, že ještě dnes budu spát ve své posteli.
Když jsem se probudila, podívala jsem se kolem sebe, jestli tu je stále Tom. A Byl. Seděl pořád na židli u postele a na půl ležel na kousku postele a spal. Usmála jsem se a pohladila jsem jej po tváři. Co bych si bez něj asi počala. Vždyť on, on je mojí oporou po celou dobu. Bez něj bych to nezvládala.
"dobré ráno, slečno" pozdravil mě mile doktor, když vešel.
"dobré"
"bude celý polámaný" kývl hlavou k Tomovi a přišel ke mně z druhé strany
"však on to překoná"
"přišel jsem se podívat jak na tom jste. Podle toho bychom vás pustili domů."
Prohlédl mě a pak se na mě usmíval jak nevím co.
"jste v pořádku. Až na tu ruku. Ale musíte si i tak dávat pozor. Měla by jste hodně odpočívat. Mohla by se vám v příštích pár dnech motat hlava. Takže být v klidu, pít limonády bez bublinek. Dnes odpoledne vás pustíme domů. Jednou týdně přijdete na kontrolu. Takhle to bude asi měsíc, pak vám řeknu více"
"dobře" kývla jsem na vše co mi řekl. Pak odešel. Zase jsem v pokoji zůstala sama jen s Tomem.
Odpoledne
"máš všechno?" zeptal se mě Tom a pořád se rozhlížel po pokoji.
"Tome! Přivezli jste mě sem pozdě večer, nebo po půlnoci! Nic u sebe nemám, takže jsem tu nic taky nemohla zapomenout"
"tak promiň. Jdeme"
Před nemocnicí byl už zaparkovaný jeho Cadilac. Asi pověřil Gustava ať ho sem nějak dopraví, on se ode mě totiž nehnul celou dobu.
Při cestě "domů" jsem si prohlížela sádru. Zkoumala jsem každičké místo. Přemýšlela jsem, jak by se toho dalo využít. Mě se ta bílá sádra nelíbí. To chce nějak zkrášlit. Něčím ji celou pomalovat. Budu mít nejhezčí sádru co jsem kdy měla.
"co je?" zeptal se mě Tom, když jsem se na něj šibalsky dívala. Napadla mě totiž geniální věc
"nic, jen…..ale nic. Až doma. Věnuj si řízení, raději" usmála jsem se pro sebe a dívala se z okýnka ven.
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 .B.A. .B.A. | Web | 1. května 2008 v 17:05 | Reagovat

jééééé... to se mi hafo líbí.. :)

2 Monishka Monishka | Web | 1. května 2008 v 17:44 | Reagovat

superky, daaal jsem zvedavá co jí teda Tom bude dělat s tou sádrou nebo ona xDDDD

3 Lenka Lenka | E-mail | 1. května 2008 v 18:34 | Reagovat

noo je to pěkný! a rozhodně nee divný! :) akorát se v tomhle díle toho tolik nedělo, ale to vůbec neva. už se těšim, co si udělá s tou sádrou :D

4 Nikol Nikol | 1. května 2008 v 19:49 | Reagovat

neni to divný...dááál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama