Bibi prober se! To není realita! 9. díl

26. dubna 2008 v 16:42 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Bibi
"jsi zlý! Jak to můžeš vůbec říct! Je to tvůj bratr! Já už vím jak to ve skutečnosti je! Ty mu jednoduše závidíš, že mě má a že já patřím jen jemu, protože mě chceš! Tak se mi snažíš nakukat hlouposti abych ho opustila a přišla pro útěchu k tobě co?! Já tě nesnáším!" začala jsem mu bušit do hrudi a z očí mi šel proud slz. Tom mě rychle chytl pevně a pevně tiskl k sobě.
"tak to není" pošeptal mi ho ucha.

  • Tom
"ale je….." protestovala pořád. Proto jsem ji stále držel pevně přitisknutou u sebe. Měl jsem si vymyslet něco jiného. Pravdu jsem ji říkat neměl. Mohlo mě napadnout, že tak bude vyvádět. Chtěl jsem dnešní noc začít úplně v klidu a místo toho mi tu řekla takové věci. Ráno o nich nebude snad ani vědět a bude se chovat normálně. Dost mě to mrzí to co mi řekla. Jak ji mohlo jen tohle napadnout. Bill tu není takže mu ji přebrat nemůžu. Navíc, mohlo by to vypadat, že ji jen využívám vzhledem k jejímu stavu. Tak to ale není. Moc mi na ni záleží. Kdyby se ji něco stalo tak bych to nenesl zrovna 2x nejlíp.
"Bibi to neříkej, rozumíš?!" uchopil jsem ji za hlavu a zvedl ji ju aby se mi dívala do očí. Ona mě chytla za ruce a s ubrečenýma očima mě sledovala.
"rozumíš mi? Tak to není!" ptal jsem se ji stále dokola, dokud mi aspoň nezakývala hlavou na souhlas. Znovu jsem si ji k sobě pevně přitiskl. Bibi mě už tentokrát chytla pevně za ramena a mačkala se ke mně sama jak nejvíc mohla. Hladil jsem ji ve vlasech abych ji uklidnil. Po pěti minutách jsem ji pustil a ona se sklopenou hlavou se vrátila ke stolu pokračovat v jídle. Povzdechnul jsem si a šel se posadit také. Mlčky jsme seděli naproti sobě a jedli. Občas jsem se na ni očkem podíval a ona na mě. Když jsme se střetli pohledem, rychle jsem se zpátky dívali do talíře. Bylo to šílené.
"jdu spát" řekla když dojedla a zvedla se a chtěla odejít, jenže se zarazila
"ehm….kde vůbec budu psát?" zeptala se tiše. Nic jsem ji neřekl, zvednul jsem se a šel nahoru. Bibi si vzala svůj batoh, který stále ležel na zemi v rohu a následovala mě. Dovedl jsem ji nahoru do pokoje, který byl hned vedle toho mého, abych ji měl co nejblíže.
"tady" až když jsem otevřel do jejího pokoje dveře, promluvil jsem. Ten pokoj dříve býval můj a já si vzal Billův. Ona o tom samozřejmě neví a ani nemám v plánu ji to říkat. Nechci si už projít tím stejným co před malou chvílí dole.
"děkuji" kuňkla a zavřela se v pokoji.
  • Bibi
Jsem na Toma naštvaná. Nechtěla jsem se ho ani teď na nic ptát, ale kam bych šla? Ještě by mi pak nadal, že jsem ve špatném pokoji nebo tak nějak. Nechtěla jsem riskovat.
Položila jsem batoh na postel a začala z něj vytahovat oblečení, které jsem si sebou vzala. Mám toho opravdu málo, protože jsem nepočítala, že odjedu pryč na delší dobu. Takže pokud se nevrátíme do pondělí, bude mi Tom muset něco koupit. Já totiž nemám žádné peníze. Neřekl mi, abych si nějaké vzala. Takže mě má teď i finančně na krku. Starat se o mě není zrovna lehká záležitost.
Když jsem si těch pár věcí vyskládala do skříně, která v pokoji byla, s únavou jsem si lehla na postel a musela jsem během chvíle usnout.
Ráno mě probudila až vůně kafe. Trochu jsem se nejdříve kroutila než jsem otevřela oči. Když jsem je otevřela, strašně jsem se lekla. Na kraji postele seděl Tom a usmíval se na mě. Nelekla bych se ho, ale neměl svázané dredy a nejsem na to zvyklá a první pohled v novém dne zrovna na Toma v tomhle stavu - kdo by se nelekl. Posadila jsem se a projela si rukou ve vlasech. Po chvilce jsem zaregistrovala, že v té posteli s Tomem nejsem sama. Na tácu vedle něj ležela snídaně. Kafe, vafle a džus. No páni, snídani až do postele. Navíc je toho moc. Přece si nemyslí, že toho tolik sním a vypiji. Navíc po ránu kafe moc nepiji. Nemám na něj vůbec chuť.
"dobré ráno. Nechtěl jsem tě vyděsit" řekl mile a usmál se
"no dobrý. Bohužel se stalo. Tohle mi po ránu nedělej. Aspoň si ty dredy svazuj. Naháníš mi takhle hrůzu" odsekla jsem mu trochu
"promiň. Donesl jsem ti snídani. Teda i sobě. Napadlo mě, že by jsme se mohli nasnídat společně." Řekl jako kdyby se snažil ten včerejšek vyžehlit. Si určitě myslel, že na to nebudu brát ohled a on tu snídani udělal jen pro jistotu.
"já nemám hlad"
"opravdu?" usmál se, vzal jeden talíř s vaflemi a kroužil mi s ním před obličejem
"tím mě nedonutíš"
"opravdu?" a pokračoval
"mě ta vůně nic nedělá" přitom jsem už slintala a nejraději bych mu ten talíř sebrala z rukou a najedla se.
"opravdu?"
"Tome neser mě! To tvoje ´opravdu´ mi leze na nervy!!!"
"opravdu?" nepřestal. Začal se k tomu ještě smát
"parchante" odsekla jsem, vzala si od něj talíř, z tácku lžíci a pustila se do toho. Tom se jen vítězně usmíval. Určitě si teď musí říkat jaký není king.
  • Tom
Myslel jsem, že už nepovolí. Ale povolila. Kdo by té vůni odolal. Ona rozhodně ne, ona je snad ten největší jedlík vaflí. To jsem ještě nezažil, aby ona v kterékoliv situaci odmítla. Kdybych pořád neopakoval to stejný, tak by odmítala dál, ale ne dlouho. Ji znám. Bibi, musíš prostě uznat, že jsem vyhrál.
Pořád ale jde cítit to napětí mezi námi kvůli včerejšku. Myslel jsem, že na to zapomene, nebo to bude ignorovat jako vždy. Dneska tomu tak není. Jsem tedy zvědavý jak dnešní den přežiji pokud bude protivná.
Odpoledne
Dopoledne proběhlo skvěle. Občas jsme si něco řekli, jinak mlčíme. Teď sedíme u televize a koukáme na nějaký film.
"ahoj zlato" vzal jsem mobil, když mi začal zvonit. Podíval jsem se kdo volá - Stella
"jo je tady……….díváme se na film……..opravdu? Jsi si jistá, že to tam bude?...........dobře, nějak to zařídím"
To, co mi Stela řekla mě trochu vyvedlo z míry. Dnes je to přesně rok, co Bill zemřel. Všechny naše fanynky po celé Evropě, Americe a Asii, prostě všude kde jsou, dnes dělají prý nějakou velkou akci k jeho památce. Mají u toho být i média a tak to zítra bude i v televizi. Musím Bibi od televize při zprávách držet večer co nejdál. Absolutně netuším, jak by mohla zareagovat.
"kdo volal?" zeptala se mě a dál se ládovala čokoládou
"Stela"
"aha" odfrkla a dál si mě zase nevšímala
Pokračování příště……
Monisek
(Holky, komentíky. Díky)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama