Bibi prober se! To není realita! 6. díl

26. dubna 2008 v 16:40 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Tom
Vůbec nechápu co se ji zase stalo. Kdyby nezačala pištět, tak bych spal dál a ona by tu spáchala sebevraždu. Co jen se ti stalo? Má to něco společného s tím dnešním odpolednem? Takhle jsem se sebe pořád dokola ptal, ale nemohl jsem to pochopit. Bibi mi bez přestání intenzivně plakala v náručí. Nevěděl jsem už co dělat. Ona z tohoto domu musí pryč. Neříkám na pořád, ale provětrat se. Vyrazit někam na výlet a tak. Je to riskantní, protože nikdy člověk neví co najde a co si udělá. Ona je v celku zodpovědná, jen když nemá nějaký výpadky jako dnes. Z úplné hlouposti, drobnosti dostane strach a pak vyvádí.

Vzal jsem ji pevně za ruku a vedl ji z pokoje pryč. Není dobré, aby tu nadále zůstávala. Přivedl jsem si do jejího pokoje. Lehla si na postel a slzy ji po tváři stékaly na polštář. Posadil jsem se na kraj postele a nepouštěl jsem ji ruku. Chtěl jsem, aby cítila bezpečí a uklidnila se.
"neodcházej" řekla, když jsem se zvedal, že odejdu, protože vypadala, že spí
"už budu muset jít. Tvoji rodiče už se vrátili."
"zůstaň semnou, prosím. Mám strach" špitla a schoulila se do klubíčka. Zůstal jsem stát na místě a zoufale na ni koukat. Nemohl jsem se rozhodnout. Jednou bych ji mohl po tom všem přece vyhovět ne? Stela to pochopí.
"dobře" kývl jsem a chtěl si přitáhnout k posteli křeslo, ale…..
"ne! Pojď ke mně. Do postele. Chci tě mít u sebe" ozvala se znovu. Bibi jestli ty něco teď plánuješ tak uvidíš! Bez nějakých dalších keců jsem si vyzul tedy boty a lehl si vedle ni na postel. Hned se ke mně přitulila. V klidu na mě ležela a zřejmě usínala. Měla náročný den a tak potřebuje odpočinek.
Je to zvláštní ležet vedle Bibi v posteli. Je to bývalá holka bráchy. Dřív bych si tohle netroufl, protože bych to schytal. Ale teď? Normálně bych taky nešel, vzhledem k jejímu stavu. Ale - na té holce něco je. Mě to k ní přitahuje už pěkně dlouho. V posledním roce hodně. Proto tu u ní jsem taky každý den 24 hodin denně pomalu. Stela je….sice moje holka, mám ji jen rád a náš vztah byl založen prve jen na sexu a na tom abych zapomněl. Takže se ani nedivím, že k tomuhle poblázněnému stvoření něco cítím. Vždyť je tak nevinná a křehká. Ona je zvláštní a jedna z mála, s kterou člověk vydrží pořád si o něčem povídat. Není taková jako ostatní holky. Ty se zajímaví o to, jestli náhodou v ten den nesnědli o několik kalorií více, aby nebyly náhodou o gram těžší. Bibi je prostě normální holka a to se mi na ni líbí.
  • Bibi
Usnula jsem Tomovi v náruči. Byla to krásná klidná noc. Dokonce se mi zdál sen. Krásný sen! Žádná noční můra jako vždy. Nic mě ani nevzbudilo. Žádný hlas, prostě nic. Takovou klidnou noc jsem dlouho nezažila. Možná tomu pomohl taky Tom, že u mě zůstal. Když ho tak sleduji - strašně mi připomíná Billa. Nevím, proč Bill přichází jen večer a nad ránem zmizí a objeví je jen 3x do týdne. Proč tu nemůže být jak Tom? Proč si nemůžeme všichni tři sednou odpoledne ke stolu a popíjet colu a povídat si? Já chci aby vše bylo jako dříve. Aby tu semnou byl pořád a ty moje noční můry zmizeli. Taky chci aby se už nikdy neobjevila ta "Samara" ze včerejška.
"Nesleduj mě tak upřeně. Vždyť nejsem zajímavý na to, abys na mě hleděla už aspoň půl hodiny" řekl Tom z ničeho nic tiše a lehce se pousmál. Lekla jsem se, když promluvil. Myslela jsem, že spí a tak jsem se na něj v klidu dívala.
"ale jsi. Tak nepovídej. A- Tome…. děkuji"
"za co prosím tě?" otevřel oči
"za to, že jsi tu semnou zůstal. Po dlouhé době jsem měla klidnou noc. Hezky jsem se vyspala."
"Bibi?"
"ano?"
"Povíš mi co se ti včera večer stalo? Jak jsi chtěla skočit z toho okna?" zeptal se mě a já úplně zbledla a zrychlil se mi tlukot srdce. Znovu jsem cítila pocit úzkosti. Vždyť jsem v bezpečí tak čeho se bát?
"včera? Večer?" zakoktala jsem se. Bála jsem se o tom dokonce i mluvit. Všechny tyhle příhody v sobě dusím a nikomu je neříkám. Dlouho jsem váhala zda mu to říct. Tom mě jen sledoval a vyčkával. Když jsem se podívala k oknu, byla tam ta osoba! Začala jsem křičet, volat o pomoc, posunovala jsem se po posteli stále dozadu. Byla jsem jako smyslu zbavená. Soustředila jsem se jen na tu zrůdu u okna!
  • Tom
Z ničeho nic začala znovu hysterčit jako včera. Hned jsem se podíval k oknu, kam se dívala, ale nic tam nebylo. Rychle jsem se posadil a přitáhl si ji k sobě. Úplně se klepala hrůzou, po tváři ji stékal pot. Nevěděl jsem co už dělat. Snažil jsem se ji znovu uklidnit, ale nedařilo se mi to. Otočil jsem ji hlavu na druhou stranu a přikryl oči, aby se na nic nemohla dívat a v tom případě i nic "neviděla". Pomohlo to a postupně se uklidnila.
"Bibi, tohle je vážné! Okamžitě mi řekni, co jsi viděla! Teď, ale i včera!" šeptal jsem ji do ucha a stále si ji držel u sebe
"hnusnou postavu! Vypadala jako Samara, ale měla Billův obličej. Ta osoba byla úplně bílo-fialová! Tome já se bojím" zahuhlala do mého rameno a nezvedla ani na okamžik hlavu. Byl jsem docela v šoku z toho co mi právě řekla. Tohle kdybych viděl, tak bych se snad zbláznil.
"neboj. Jsem u tebe a neopustím tě. Slibuji"
"Tome! Bibi! Co se stalo? Uslyšeli jsme křik a hned jsme sem běželi!" vlítli do pokoje její rodiče. V jejich očích byl jen strach. Nic jiného v nich vidět nebylo.
"už je vše v pořádku" odpověděl jsem a stále ji kolébal v náručí aby se zklidnila
"děkujeme ti Tome. Nevíme co bychom si bez tebe počali. Jsi naše jediná záchrana" řekl její otec a zase odešli.
Pokračování příště…..
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama