Bibi prober se! To není realita! 17. díl

30. dubna 2008 v 16:40 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Tom
Za houpačkou byla vidět jen nějaká silueta. Vysoká, štíhlá postava a vlasy jako dikobraz. To je, to je přece Bill. Buď mám vidiny z toho alkoholu a prostě si ho chci jen vidět a nebo tam opravdu stojí. Pak je další možnost - zbláznil jsem se jako Bibi. Jako smyslu zbavený jsem šel blíže. 4 metry od houpačky jsem se zastavil a můj pohled sklouzl před nohy. Na trávě tam ležela Bibi. Když jsem se podíval za houpačku, kde byla ta silueta, už tam nebyla. Proto jsem se začal věnovat Bibi. Rychle jsem si klekl k ní na zem a opatrně ji na krku nahmatal puls. Když jsem ucítil, že žije - strašně se mi ulevilo. Bál jsem se na ni ale jakkoliv šáhnout. Co když má něco zlomeného a já ji ještě více ublížím. Ale, kde je sakra Gustav? Měl ji hlídat! Tak jak se mohlo stát, že tu leží na zemi a je v bezvědomí? To, to přece není možné! Měl ji hlídat! Neměl jsem vůbec odcházet! Už vím, že musím být pořád s ní!

Nechal jsem ji tam a rychle běžel do domu, kde jsem rozsvítil. Hned ve dveřích jsem uviděl Gustava jak spí v obýváku na sedačce. Okamžitě jsem ho běžel vzbudit.
"stávej ty vole!" střásl jsem s ním, ale on ne a ne se probrat
"mami ještě ne!" zamumlal a otočil se na druhý bok
"sakra Gustave vstávej!" shodil jsem ho na podlahu, protože jinak jsem to neviděl. Nevěděl jsem jak bych ho mohl jinak probrat.
"zbláznil ses? Vzbudíš Bibi!" nadal mi s tlumeným hlasem a promnul si oči
"to určitě! Tu jen tak něco neprobere! Leží venku na zahradě na trávě a je v bezvědomí. Sakra měl jsi ji hlídat! Co děláš?" křičel jsem na něj. Gustav na mě jen valil oči a snažil se pobrat všechny nahromaděné informace
"počkej! Pomalu!" zarazil mě, protože jsem byl schopny mluvit dál a nepustit ho ke slovu
"ser na to! Musíme se o ni postarat. Co když má něco zlomeného, nebo něco horšího. Co když nám tam umře?"
"ježiš nesýčkuj tady!" šťouchl do mě, zvedl se a šel rychle ven. Hned jsem ho vystrašeně následoval. Nikdy jsem netušil, že bych v takové situaci až tolik panikařil. Vždy jsem si říkal, v pohodě, to zvládnu, co je na tom těžkého dát někomu první pomoct a zavolat záchranku? Ale teď nejsem schopny ji ani tu první pomoc dát!
"Proboha Tome nestůj tady jak tvrdý i a pomoz mi s ní" napomenul mě Gustav, protože já byl myšlenkami úplně někde jinde. Jen jsem kývl, chytl Bibi za nohy. Gustav ji chytl pod pažemi a společně jsme ji odnesli do obýváku na sedačku.
"nemám zavolat raději sanitku?" zeptal jsem se ho nervózně
"to nebude ani asi nutné. Nevím. Zdání klame. Raději zavolej. Budeme mít aspoň jistotu" přikývl. Rychle jsem začal lovit po kapsách mobil. Hledal jsem ho dlouho a stejně jsem ho nenašel. V té mé opilosti, která po tom co jsem Bibi našel vyprchala, jsem mobil asi vytratil v autě. Takže jsem dlouho neváhal a rozběhl se do auta. Než jsem k němu doběhl, byl jsem udýchaný jak po běhu na 500 metrů. Přitom jsem běžel snad jen 10 metrů. Měl bych přestat kouřit. Mobil byl samozřejmě na sedadle. Takže jsem hned vytočil číslo na záchranku. Řekl jim, jaká je situace a kde se nacházíme. Hned jsem se vrátil zase dovnitř. Gustav klečel před Bibi a ona pořád byla mimo. Začal jsem přešlapovat po místnosti pořád dokola.
"sakra Tome posaď se! Znervózňuješ mě!" okřikl mě Gustav. Zastavil jsem se a tupě na něj zíral. Odvrátil jsem od něj pohled až když jsem uslyšel přijíždět sanitku. Rychle jsem se znovu rozběhl ke dveřím.
Do nemocnice jsme jeli oba s nimi. Po příjezdu do nemocnice si Bibi někam odvezli a my jsme museli zůstat trčet na chodbě. Gustav klidně seděl na židli na chodbě a obličej měl vložený do dlaní. Docela jsem mu záviděl, že je celkem v klidu a sedí. Já jsem se posadit nemohl. Jakmile jsem si sedl, hned jsem se zase postavil a začal chodit pořád dokola, tam a zpět po celé chodbě. Každou chvíli jsem se díval na dveře, kterými si Bibi odvezli a vyhlížel doktora. Nikdo ale nešel. Minuty se vlekly a mě to přišlo jako celá věčnost. Nejdelších 45 minut v mém životě.
"doktore!" přiběhl jsem za ním, když vyšel konečně ven
"jak je na tom? Bude v pořádku, že ano?"
"ano bude v pořádku. Má lehký otřes mozku a zlomenou levou ruku. Jinak je v pořádku. Už se probrala. Byla z toho pádu v šoku. Za okamžik ji sestra převeze na pokoj a dnes si ji tu necháme na pozorování. Zítra kolem poledne si ji budete moct odvést zpátky. Jen….potřeboval bych vědět, kdo je za ni zodpovědný v tento okamžik."
"no víte…….jsme tu jen na rekreaci. Její rodiče žijí v Mnichově, ale po dobu co tu jsme mi ji svěřili do péče. Takže teď asi já. Proč?"
"budu totiž potřebovat podepsat nějaké papíry. Je to rutina, takže se nemusíte bát"
"dobře, můžu jít za ní?"
"no….." váhal
"dobrá" souhlasil nakonec
"moc děkuji!" poděkoval jsem mu. On zase odešel a já šel za Gustavem, který už netrpělivě čekal co mu řeknu.
"je v pořádku. Sice s lehkým otřesem mozku a zlomenou levou ruku, ale jinak je v pořádku."
"tak vidíš. A ty jsi už myslel na smrt"
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Where are you from?

Czech republik 69.1% (143)
Germany 3.9% (8)
Austria 5.3% (11)
Slovakia 16.9% (35)
UK 0.5% (1)
USA 1% (2)
Canada 0.5% (1)
Spain 0% (0)
Portugal 0.5% (1)
France 0.5% (1)
Switzerland 1% (2)
Other 1% (2)

Komentáře

1 Mon!shka Mon!shka | Web | 30. dubna 2008 v 17:11 | Reagovat

no super daaaal

2 Nikol Nikol | 30. dubna 2008 v 18:46 | Reagovat

dáááál

3 .B.A. .B.A. | Web | 30. dubna 2008 v 18:52 | Reagovat

noooo... sem zvědavá, co vymyslíš.. :D

4 Lenka Lenka | E-mail | 1. května 2008 v 13:45 | Reagovat

jee rychle pokračuj! ty jo a že už i Tom viděl Billa před sebou...z něj bude za chvíli taky blázen :D...šup ať už je tady další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama