Bibi prober se! To není realita! 11. díl

26. dubna 2008 v 16:46 | © MoNiSeK - Toms Prinzesschen |  Bibi prober se! To není realita!
  • Tom
Když jsem se vrátil z obchodu s čerstvým pečivem, už ve dveřích se mi něco nelíbilo. Měl jsem takový divný pocit. Rychle jsem odnesl nákup do kuchyně a šel do obýváku. Mezi dveřmi jsem se naprosto zhrozil. Bibi seděla na zemi skrčená a klepala se. Vedle ní na zemi úplně rozflákaná televize. Asi jsem to LCDčko měl odvést pryč. Sakra co se tu stalo? Strnule jsem stál na místě a nebyl schopny pohybu. Pořád jsem si v hlavě opakovat jednu otázku a to "co se stalo?". Nakonec jsem se pohnul a šel k Bibi. Posadil jsem se vedle ni a lehce ji pohladil po vlasech. Jen zvedla obličej, po kterém ji stékala jedna slza za druhou a pak se mi omotala kolem krku. Byl jsem chvíli v šoku, nakonec jsem ji ale pevně objal.

"že to není pravda, Tome. Že ne?" opakovala pořád dokola tiše do mé mikiny
"co nemá být pravda bobku?"
"to co bylo v televizi" odpověděla. Ani jsem se ji dál nemusel na nic ptát. Už mi to pomalu docházelo samo. Ten telefonát včera, rok od Billova úmrtí, televize, všechno to zapadalo do sebe. V tomhle jsem pohořel. Chtěl jsem ji uchránit od tohoto, ale nepovedlo se mi to. Ale jak jsem to měl vědět, že to bude i v ranních zprávách? To nemohl nikdo tušit. Ale měl jsem to předpokládat. Taková událost vyjde vždy rychle mezi lidi a dlouho se neutají.
"Bill není mrtví, že ne?" zeptala se mě a já nevěděl co ji říct. Měl bych k ní být upřímný, nebo ji zalhat pro její dobro? Ale pro její dobro bude i to, když řeknu pravdu. Přivezl jsem ji sem, aby se její stav zlepšil, takže budu muset jednat.
"Tome!!" zvedla hlavu a dívala se na mě smutnýma očima, co smutnýma, přímo utrápenýma. Bylo na ni vidět jak je v tomhle momentě úplně na dně a neví kam dál.
"je mi to líto" řekl jsem tiše. V tom se Bibi rychle zvedla a utekla k sobě. Zůstal jsem tam sedět a koukal jsem na tu rozbitou televizi, která ležela na podlaze. Dlouho jsem tak tupě nezíral a raději se pustil do úklidu toho nepořádku co tam teď je.
  • Bibi
"Proč mi Tom musí lhát? Proč mi všichni kolem mě lžou?! Bill tu nehodu přežil! Já tam s ním byla! Dýchal, mluvil semnou, usmíval se! On žije! On není mrtvý!!!" opakovala jsem a chodila po celém pokoji. Nevěděla jsem co dělat. Komu se mám svěřit? Tomovi nemůžu, on mi nevěří. On nechce abych byla s Billem šťastná! Tak komu se mám sakra svěřit? Potřebuji se někomu vypovídat, říct mu své pocity! Potřebuji to! Nemůžu to už dále v sobě dusit!
Najednou jsem se zastavila a zadívala se na stolek. Ležel tam notebook a foťák. Hlavou mi bleskl nápad. Co takhle nějakého internetového přítele, který mě vyslechne? Není to špatný nápad a já ani jinou možnost nemám. Hned jsem se posadila na židli před zrcadlo a začala se upravovat. Nalíčila jsem se a udělala si dva culíky. Hned jsem šáhla po foťáku, zapla jej a začala fotit. Fotila jsem se snad dvě hodiny, dokud jsem neměla celou paměť foťáku plnou. Pak jsem sedla k notebooku a všechny fotky do něj natáhla. Vybrala z nich ty nejlepší a dala je na svůj profil na chatu. Hned jsem potom zašla do chatovací místnosti. Chvíli trvalo, než jsem s někým navázala kontakt, ale povedlo se a myslím, že jsem narazila i na docela holku v pohodě. Kluci mi spíše psali, jestli si s nimi nechci nezávazně užít, ale já potřebuji něco jiného než si užívat. Navíc, mám Billa!
  • Tom
Takhle to dál nejde. Musím ji Billa nějak vyhnat z hlavy. Ne úplně, ale ty představy o něm. Sám to moc nezvládám. Musím si někoho přizvat na pomoc, nebo Bibi brzo zboří celý dům. Mámě volat ani nebudu, ona by Bibi spíše zabila. Stelu taky nemůžu, Bibi ji nemá ráda. Tak koho sakra…… Gustav a Georg! Tome ty jsi hlavička. Hned jsem vytočil Gustavovo číslo a vysvětlil mu vážnost situace. Byl rád, že mě slyší a souhlasil. Slíbil, že sežene Georga a co nejdříve se pokusí přijet.
  • Bibi
Celý den jsem trávila na chatu s tou "novou kamarádkou". Když musela odejít, odhlásila jsem se také. Padla na mě depka a velká touha vidět Billa. Posadila jsem se na postel a do ticha, které bylo kolem šeptala Billovo jméno.
"Bille! Halo….prosím, přijď. Kde jsi?" opakovala jsem pořád dokola. Nic se ale nedělo. Zoufale jsem si lehla na postel a zavřela oči.
* * *
"mi-mi-miluji-miluji tě" vykoktal Bill a po tváři mu stekla slza.
"ne! To ne Bille! Ty budeš žít, neříkej mi sbohem, prosím!" měla jsem ho položeného hlavou v klíně a hladila ho po tváři.
"Bibi promiň, ale…… je mi zima" řekl tiše a přivíral oči
"Bille ne!!!!" křičela jsem jak kdyby měl být konec světa a začala jsem ho lehce propleskávat, aby ty oči nezavřel. Bála jsem se, že když je zavře, už je neotevře. Bála jsem se toho, že mě opustí a já na tomhle světě zůstanu úplně sama bez osoby, která mě milovala snad více jak svůj vlastní život a já jej.
* * *
Vybavila se mi vzpomínka z té noci. Když jsem ve strachu otevřela oči a posadila se, na kraji postele seděl Bill. Zvláštně se na mě díval. Nevyznala jsem se v jeho pohledu.
Pokračování příště….
Monisek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama